Regrese - migréna
Migréna – vlastní porod žena 40 let (co může být příčinou bolestí hlavy a migrén)
Jsem v bříšku, cítím klid, pohodlí, teplo, jsem v bezpečí. Ležím schoulená v klubíčku, nechce se mi nikam, je mi tady dobře. Nic mě nechybí, jsem úplný miminko, vidím černou díru, za tou hlavou, je směrem dolů. Už se tam nemůžu vejít, jako mě to tlačí hlavou na tu díru. Mě se to nelíbí, nechce se mi tam, pořád mě to tlačí, že ta hlava snad praskne, obava, mám tušení, že tam budu muset projít, prostor se pořád zmenšuje. Mám stísněný pocit, tlačí mě v podbřišku. Je tady malý prostor, nechce se mi tam dolů, připadá mi, že se musím protáhnout do oválu a že musím změnit tvar. Nemávám ručičkama, ani nožičkama, je tady málo prostoru a asi mi dochází ta síla. Cítím napětí, napadá mě co bude, trvá to strašně dlouho, cítím nepříjemný tlak, nejde to tam ani zpátky. Je mi nepříjemně, chci zpátky, cítím to jako obruč kolem spánků, ty jsou nejhorší a teďka ty ramena, zvedá se mi žaludek, nemám vzduch, pocit, že musím tu hlavu vystrčit, zvrátit tu hlavu dozadu, tu pusu ven, abych se mohla nadechnnout, ale nemám se kde vzepřít. Musím bojovat jen tou hlavou, je to těžký, nad moje síly, tady zase ten tlak, pocit proti zdi, hrozně mě to unavuje. Mám sklíčenej pocit, nevolnost od žaludku, musím dál, na ramenách to sedí, krční páteř, tlak v podbřišku, hroznej pocit. Není žádný uvolnění, jako když mám vyřešit velkej úkol, mám strach, tělo v pozici stáhnout všechny svaly, projde ta hlava a nadechnu se? Cítím úlevu, ale mám nepříjemný pocit v ramenou, krční páteř, hlava je zvrácená dozadu k jedné straně, ramena napříč, je to neobvyklá pozice. Ramena jsou nepřekonatelný úkol, průchod je strašně malej, proti šířce těch ramen, tlak zůstal do krční páteře, pocit vyvrácené hlavy dozadu, tlak na hrudi, z málo prostoru, málo vzduchu, je to nepříjemný, jsem úplně vyčerpaná, připadám si jako loutka. Všechnu energii musím do toho dát, abych to překonala. Překonávám ten průchod, uf, už mě nic nebolí, už jsem venku, údiv, kde to jsem, co tady budu dělat, mám pocit nerozhodnosti, jestli mám brečet, chce se mi a cítím únavu. Je mi zima a je tu moc světla. Uvědomuju si, že k někomu patřím a že jsem na světě. Oddělují tu pupeční šňůru, je tam nějaká spřízněná osoba, potom mě zabalili a nesou pryč. Tam se mě chtělo zůstat, brečím, asi ta voda, brrr, fuj, je studená je to nepříjemný je mi zima ještě větší, najednou velikej prostor. Pořád brečím, mám strach, nevím co se se mnou děje, sestřička je milá, ustrojila mě. Jsem strašně unavená, zavíraj se mi oči, teplo, jsem u mamky, to je fajn, ležíme na posteli, konečně je mi teplo a jsem v klidu, mamka se usmívá. Tisknu se k ní, i ona je unavená. To byl hrozný zážitek.